Jakožto aktivní účastník téměř všech amatérských soutěží ve Zlínském kraji, tak trochu tuším, odkud vítr vane. Uvedu pár příkladů. V roce 2014 postupoval do Krajského přeboru z I. A třídy sk. A tým Kelče ze 4.místa. Z druhé I. A třídy sk. B postoupil až 8. tým tabulky – SK Baťov. V té stejné soutěži i v roce 2013 i letos vyhrál suverénně soutěž tým Újezdec. Přesto pokaždé odmítl postoupit. Co je důvodem?
Krajský přebor je takový odrazový můstek pro poloprofesionální fotbal. Musí zde být určitá kvalita hráčů a odpovídající finanční zázemí. Jedná se často o velmi drahé výlety, v extrémech až 65 km! Jak dosáhnout kvality? Buď mít nadstandardně fungující mládež, nebo sehnat hráče za určitou cenu (která jen při přestupu dosahuje desítek tisíc korun). Předpokládejme, že tým Krajského přeboru má kvalitní hráče a solidní zázemí. Výsledek? Střed, nebo vyšší příčky tabulky, ale průměrný počet diváků? 50-100. Atraktivita nulová. Fanoušci vesnic nevidí své známé, nevidí kamarády, nevidí své děti, které prošly místní mládeží. Údržba takového klubu se ročně vyšplhá na statisícový rozpočet.
A takto se můžeme posunout do divizních soutěží, kde se rozpčet razantně zvyšuje. Hráči si však nárokují větší honoráře, musí už vykazovat určitou tréninkovou morálku a obětovat své zaměstnání zápasům v týdnu atd. Průměrná návštěva? 100-200 diváků. Ambice? Žádný hráč nechce vyhrát „jen tak“ svojí soutěž. Motivátorem je vždy postup na vyšší level. Reálná možnost postupu do ČFL/MSFL? 10% při nejlepším.
Jestliže v divizních soutěžích hráči musí mít poloprofesionální smlouvy, v „třetí lize“ se již bavíme o profesionálních smlouvách, zejména v rezervách prvoligových týmů. A výplaty některých takových hráčů, kteří prakticky nemůžou vydělávat jinak? Pod 10 tisíc korun. Ale vesele se v této soutěži dotují veteráni, jako např. Pavel Horváth v Domažlicích, které si „můžou dovolit“ postup do FNL.
A FNL? Samostatná jednotka v demostraci nesmyslnosti struktury českého fotbalu. Každý rok soutěž a postup vybojuje tým, který si „kvůli stadionu“ nemůže dovolit první ligu. Místo toho si Synot Ligu může dovolit každý rok tragicky hrající Slavia, Bohemians a „postup-sestup“ týmy typu Hradec Králové, České Budějovice.
Diví se ještě někdo, že se výkonnost českých týmů v evropských soutěžích nelepší? Když půlku ligové sezony může Sparta či Plzeň odehrát s béčkovým týmem bez ztráty bodů v těchto zápasech?
Od toho se poté odráží návštěvy a atraktivita celé soutěže. To ještě opravdu nikoho nenapadlo snížit počet účastníků v Synot Lize nebo změnu herního systému, která je běžná ve více zemích Evropy i celého světa? Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Polsko. Tyto země nejsou velké, aby si mohly ekonomicky dovolit takovou konkurenci – alespoň rozdělí ligu na mistrovskou část a část poražených v druhé půli sezony. Všude se s úpadkem oblíbenosti fotbalu bojuje a výsledky se dostavují na mezinárodní scéně. Jen u nás něco pořád stagnuje, protože to zřejmě pár desítkám lidem vyhovuje. O korupci se nebudeme ani bavit.
Když se na to podíváme od amatérských soutěží – kde je zřejmě problém? Kvalita se kupuje, nevychovává. Tito hráči pak hrají bez motivace pro hru, ale s motivací pro peníze. To samé platí pro trenérskou kvalitu. Trenérům mládeže se dává minimální odměna, přestože právě s mládeží je nejvíce časové i psychické práce. Pro samotné hráče pak není motivace už od mala – po dorosteneckém věku nedostanou příležitost v kvalitních soutěžích, tým upředností „zkušenost“ za peníze. Na fotbal nechodí diváci. Nedostávají totiž atraktivitu, zábavu. Vidí buď taktický boj anebo „řezničinu“ od rozhodčích. V neposlední řadě teátrální chování hráčů, které rozhodčí ještě tolerují. Ve zktratce tedy – peníze zde jsou, ale velmi špatně využívány. Doporučil bych, aby se někdo nahoře velmi rychle probral, jinak se stane, že se s úrovní fotbalu u nás dramaticky propadneme, a bude velmi těžké se z toho dostat.